Mníšek šedý
Mníšci šedí, někdy též
zvaní jako papoušci mniší,
jsou úžasná stvoření. Jsou
nesmírně intelektuální
a majestátní. Svými barvami
okouzlí snad každého
nadšeného obdivovatele
přírody. Užijete si s nimi
spoustu legrace a zažijete
i mnohá dobrodružství.
Mohou se stát skvělými
společníky na velkou část
vašeho života.
Seznamte se s mníškem
Mníšek šedý (Myiopsitta monachus) je papoušek středního vzrůstu s velkým srdcem.
V dospělosti dorůstá délky 28 centimetrů,
včetně dlouhého zužujícího se ocasu a váží
necelých 100 gramů. Někteří lidé mníšky
zařazují, díky jejich dlouhému ocasu, mezi
aratingy. Toto zařazení je samozřejmě mylné. Mníšci tvoří samostatný druh, který má
čtyři poddruhy. Nejmladší je bolivijský poddruh. Ten byl v nedávné době (roku 2014)
uznán samostatným druhem. Od ostatních
mníšků se odlišuje žlutým bříškem.
Přírodní zbarvení u těchto papoušků je
zelené, ale můžeme je spatřit i v nejrůznějších barevných mutacích. K nejčastějším
mutacím patří modrá, ale škála barev je opravdu pestrá. 

Mníšci byli vyšlechtěni
v „klasických“ mutacích jako lutino (žluté), albino (bílé) nebo mauve (tmavé
šedé), můžeme je spatřit i v několika „speciálních“ mutacích, jako je například opalino (připomínající zbarvení straky) nebo
pallid (světlé). Přirozené šedé zbarvení
nalezeme u mníšků v oblasti čela, obličeje,
hrudníku a na bříšku. Toto šedé zbarvení
je nejtmavší na čele a nejsvětlejší naopak
na bříšku.
Mníšci se při dobré péči dožívají až
čtyřiceti let. Pořídit si takového papouška
je tedy velký závazek, který je třeba dobře
zvážit. Při správném rozhodnutí se mohou stát vašimi přáteli na spoustu let.
Pohlaví můžeme rozpoznat pouze endoskopicky či testy DNA. Sama mohu
potvrdit, že jsou to opravdu dva jediné
způsoby, jak to spolehlivě poznat. Při pořízení našeho prvního mníška jsme chtěli
samečka na mazlíčka. Pán nám tvrdil, že
je to tak na 80 % sameček, protože to přece pozná. Testy jsme nevyžadovali. Pevně jsme byli rozhodnuti, že jen jednoho
a dost. Jenže jak to tak bývá, podlehli jsme
„mníščímu kouzlu“ a chtěli jsme samičku.
Tehdy jsme si jen tak řekli, že i našemu
samečkovi uděláme testy, aby vše bylo jak
má. No a z našeho 80% samečka se rázem
stala 100% samička. Překvapení to bylo
pořádné, ale i to se stává.
Kde žijí mníšci šedí ve volné přírodě
Ve volné přírodě tohoto krásného papouška najdeme v Jižní Americe a to především v Bolívii, jižní Brazílii a Argentině.
Uměle byl tento druh vysazen na několika
místech po celém světě, jako je například
New York, New Jersey, Chicago, Španělsko, Británie, Izrael či Japonsko.
Mníšci v Česku
Věděli jste, že před několika lety jste
mohli divoké mníšky vidět (v přírodě)
i u nás? Koncem osmdesátých let uletěli tři mníšci z voliéry Ladislavu Žohovi
(dnešnímu předsedovi Klubu přátel exotického ptactva) v Posázaví. Ten se tohoto
nezdaru pokusil využít. Vypustil tak postupně v několika vlnách dalších dvacet
ptáků. O čtyři roky později se mníšci rozmnožili na 87 jedinců. Vytvořili hned několik kolonií a začali plenit místním obyvatelům zahrady. Koncem devadesátých
let se celá populace rozšířila na 100 volně
žijících mníšků. S rozrůstajícím počtem
ptáků se začalo rozrůstat i jejich teritorium a tak papoušci překročili údolí Sázavy.
Nakonec musel být celý pokus ukončen
a všichni mníšci museli být pochytáni.
Někteří z odchycených mníšků ale stále žijí v zajetí. Sám pan Žoha má stále tři
páry mníšků vylíhnuté ve volné přírodě
v Posázaví.
Upozornění: Tento experiment v žádném případě nezkoušejte! Jakékoliv vypouštění nepůvodních druhů zvířat do
volné přírody je protizákonné, navíc tak
můžete ohrozit celou lóru i faunu nejen
ve vašem okolí.
Tak trochu jako Bořek stavitel
Mníšci jsou jedinými papoušky, kteří
si staví svá vlastní hnízda. Mají v sobě silně zakořeněný „hnízdící“ instinkt. Jejich
stavby jsou velkolepé a já osobně je nepřestávám obdivovat. Ve volné přírodě staví celá kolonie (o počtu někdy i více než deset párů) jedno velké, společné hnízdo ve
tvaru koule. Každý pár má do svého „příbytku“ svůj vlastní vchod a také hnízdící
komoru pouze pro sebe. Z velkého hnízda
se tak stává něco, jako je panelový dům.
Papoušci ve většině případů žijí stále na jednom místě. Své hnízdo ale stále
zdokonalují. V případě, že nemohou nalézt žádný stavební materiál, své hnízdo
částečně rozeberou a přestaví jej.
Co dobrého do zobáčku?
Potravě mníšků bychom měli věnovat
značnou pozornost. Někteří lidé si myslí,
že papouškovi nasypou pouze zrní, dají
vodu a je hotovo. Pouze taková strava
může být pro papouška velice nebezpečná a může mít neblahé následky pro jeho
zdraví. Jejich potrava musí být pestrá a obsahovat potřebné vitamíny i minerály.
Speciální granule pro papoušky obsahují spoustu důležitých látek, které jsou
pro ně důležité. Při jejich výběru si vždy
pečlivě přečtěte seznam ingrediencí. Nekupujte papouškům takové granule, které
obsahují velké množství konzervantů.
Směs semen je pro ptáčky důležitá, ale
i zde platí pravidlo – všeho moc škodí.
Mníšci si na semena snadno vypěstují závislost, což může vést k následné obezitě.
Je tedy důležité semena neustále měnit.
Základem směsi semen může být proso, kardi, oves, lesknice nebo semenec.
Semena je také důležité podávat též v naklíčeném stavu. Obsahují velké množství
vitamínů a minerálů. K naklíčeným semínkům přidávám též naklíčenou čočku
a jiné luštěniny, obsahují spoustu bílkovin a navíc papouškům velice chutnají.
Zelené krmení by mělo být naprostou
samozřejmostí. Nasbíráme jej na loukách
i na zahradě. Nikdy nesbíráme rostlinky
v okolí pozemních komunikací (z důvodu znečištění těžkých kovů) a na chemicky ošetřené půdě (např. postřiky proti
škůdcům). Velkou pochoutkou mohou
být pro papoušky například pampeliška
lékařská, kokoška pastuší tobolka, jitrocel větší a mnohé další. Osobně si přes
léto ráda suším různé bylinky na čaj.
V zimním období se pak o některé z nich
s papoušky dělím a mohu říci, že jim velmi chutnají.
Čerstvé ovoce a zelenina tvoří další
důležitou část ve vyvážené stravě. Papouškům můžeme podávat například jablka,
hrušky, broskve, jahody, brokolici, mrkev,
salát a mnohé další. V žádném případě
nikdy nepodávejte papouškovi avokádo,
které je pro zvířata silně jedovaté.
Dalším důležitým doplňkem stravy
je grit, drcené lastury či říční písek. Ten
papouškům pomáhá při trávení a dodává
jim spoustu minerálů. Stejně tak by v kleci rozhodně neměla chybět sépiová kost.Mezi laskominy pro mníšky určitě patří senegalské proso nebo chilli papričky.
Podávat též můžeme v malém množství
tvaroh, piškoty či sušený chléb. Vařené
vajíčko též patří mezi součást stravy, která
hraje v papouščím jídelníčku velmi významnou roli. Při hnízdění je nutné podávat vaječnou směs.
Dostatek větví k okusu je přímo nutností pro spokojeného mníška. Větvičky
nabízíme z ovocných stromů (mimo peckovin), vrby, břízy, buku, dubu a dalších.
Mníškům také poskytujeme dostatek stavebního materiálu na stavbu hnízda. Nikdy nepodáváme větvičky z jedovatých
stromů či stromů z neznámého původu.
Neomezený přístup k čerstvé vodě je
samozřejmostí.
Mníšek jako kamarád
Jak již jsme zmínili výše, mníšci se
dožívají vysokého věku. V případě, že se
rozhodnete pro jeho adopci, je třeba ho
naučit chodu vaší domácnosti. Je dobré ho seznamovat s větším počtem lidí.
Papoušek bude v dospělosti k ostatním
lidem přátelský a nebude útočit na vaše
návštěvy. Mníšci jsou velice teritoriální
a jsou tak výbornými hlídači. Dokážou
se opravdu velice rozčílit v případě, že je
jim z klece odebrána hračka, která jim
přece patří. Jsou také proslulí svým pronikavým křikem a z vlastní zkušenosti
opravdu nedoporučuji takového papouška naštvat. Jsou velice hraví a vynalézaví.
Naše samička Riky se naučila velmi rychle otevírat klec, je proto vhodné dvířka
vždy zabezpečit aspoň visacím zámkem.
Málokdo ví, že mníšci jsou i skvělými řečníky. Někteří z nich mohou konkurovat
i některým amazoňanům. Vše ale záleží
na nadání konkrétního jedince a věnované péči majitele.
S mníškem je život vždy samé překvapení a rozhodně s ním život nikdy není
nuda.