Rodové jméno se skládá ze starořeckého slova agáve = láska a órnis = pták, což doslovně přeloženo znamená pták lásky. Právě proto jej v Anglii nazývají Love Bird. V Německu získal název Der Unzertrennlicher a v Rusku něrozlučnik. Rod Agapornis zahrnuje 9 druhů, z nichž 8 žije na africkém kontinentu jižně od Sahary a devátý nalezneme na ostrově Madagaskar a jeho přilehlých ostrůvcích Anjuan, Mauritius a Rodriguez. U každého druhu je známo několik poddruhů (subspécií). V klecích a voliérách českých chovatelů nejčastěji nalezneme největšího zástupce tohoto rodu, agapornise růžohrdlého (Agapornis roseicollis). Rozdus znamená latinsky růžový a collum = hrdlo. Agapornisi můžeme chovat v klecích, vnitřních i venkovních voliérách. Každý způsob chovu má své klady i zápory, budoucí chovatel si musí ujasnit, jaké podmínky může svým svěřencům vlastně nabídnout. V krátkosti se nyní zmíním o všech třech způsobech chovu.

Chov v klecích je výhodný především pro chovatele, kteří nemají příliš prostoru, nebo nemají finanční prostředky na stavbu voliér. Chov v klecích však praktikuje i řada zkušených chovatelů, zejména kvůli zachování čistého chovu (znemožněno nechtěné křížení jedinců), nebo předcházení šarvátek mezi více jedinci. V kleci chováme ptáky zpravidla po jednotlivých párech. Minimální rozměry chovných klecí (pro 1 pár) se doporučují 80x50x40 cm (d.x š.x v.). Budky mohou být zasunovací do klece zvenku či zavěšené přímo na kleci z vnější strany (do klece pouze otvor).

JAK KROUŽKOVAT?

Kroužkujeme mláďata – v závislosti na druhu – většinou v době, kdy se jim otevírají oči.Kroužek nesmí z nožky padat, ale na druhou stranu musí jít snadno přetáhnout, nepoužíváme sílu a násilí, abychom mláděti neublížili! Pokud si nejsme jisti, zkoušíme kroužkování vícekrát, abychom nepromeškali vhodný okamžik. Jakmile mláděti jednou nožka zesílí, již mu kroužek nenasadíme.Mládě vezmeme do ruky, jednou rukou mládě fixujeme tak, aby se příliš nemrskalo, a druhou rukou mu nasadíme kroužek. Uchopíme tři nejdelší prsty, strčíme je do kroužku, a kroužek posunuje směrem nahoru k bříšku mláděte. Přetáhneme kroužek přes kloubek nožky a opatrně z kroužku uvolníme čtvrtý, nejkratší prst – můžeme si pomoci například párátkem.Při nasazování kroužku si můžeme pomoci také tak, že nožku předem potřeme olejem, máslem nebo ji nasliníme, totéž uděláme i s kroužkem, aby lépe klouzal po nožce. Musím říct, že toto jsem nikdy nepotřebovala. Při troše cviku je kroužkování velice jednoduché a není se čeho bát. Vhodné je nechat si to ukázat od zkušeného chovatele a popřípadě při kroužkování pracovat s druhou osobou – jedna drží mládě a druhá navléká kroužek.Velký pozor si musíme dát na to, abychom mládě příliš silně nezmáčkli nebo mu například nevykloubili nožku – obojí se již mnohokrát stalo! Pokud je mládě příliš živé a mrská sebou, je lepší kroužkování zkusit za chvíli, až se trochu uklidní.

Toto je podle mě největší kámen úrazu při kroužkování. Pak mláděti můžeme snadno ublížit.Každý kroužek je označen: CZ (SK, PL a další) – rok – pořadové číslo – popřípadě může být označen výrobce a velikost kroužku DruhVelikost kroužků :

Agapornis etiopský4,0 – 4,5 mm

Agapornis fischeri4,0 – 4,5mm

Agapornis hnědohlavý3,5 – 4,0mm

Agapornis oranžovohlavý3,5 – 4,0 mm

Agapornis růžohrdlý4,0 – 4,5 mm

Agapornis šedohlavý3,5 – 4,0 mm

Agapornis škraboškový4,0 – 4,5 mm

KRMENÍ AGAPORNISŮ

Tak jako v chovu všech zvířat, tak i u agapornisů (všeobecně u ptáků) je jedním z pilířů úspěchu kvalitní krmivo, resp. vhodné složení krmivového spektra. Základním krmením je směs nejrůznějších zrnin, které můžeme rozdělit do dvou skupin – semena olejnatá a semena moučná (tedy s majoritním podílem polysacharidů = škrobu).Mezi olejnatá semena můžeme zařadit především slunečnicová semena, kardi, semenec (konopné semeno) či niger. Základem olejnatých semen v krmení agapornisů byla vždy slunečnice. Současný pohled na ní je však mnohdy rozporuplný, jelikož slunečnicová semena konzumovaná ve větším množství způsobují u ptáků značné zatučnění s kterým je spojeno onemocnění jater a následný úhyn. Dříve se slunečnice vyskytovala v krmné směsi v poměrně velkém podílu, dnes se však dává přednost i jiným druhům semen a v menším množství. Při zkrmování slunečnice je velice důležité dodržovat skladovací požadavky (temné, suché a chladnější místo), jinak dochází ke žluknutí tuku v semenech a tudíž ke vzniku toxických látek.V mém chovu se mi osvědčilo používání kardi, které míchám 1:1 se slunečnicí žíhanou (střední velikosti). Dle mého názoru je kardi méně náročné na skladovací podmínky (nedochází k takovému žluknutí) a tudíž ptačí organismus méně zatěžuje.Podíl olejnatých semen ve směsi suchého krmiva by měl být do 15% objemu směsi.Z moučných semen je základní složkou suchých směsí proso (žluté, červené, bílé, šedé, zelené,…), které je svým prakticky ideálním složením pro ptáky velice výživné. Z dalších obilovin je to oves, který by měl také tvořit nedílnou součást krmné směsi (nejlépe loupaný, ale není podmínkou). Dále by sem patřila lesknice (kanárské proso), pšenice, čumíza, kukuřice, čirok, rýže a další.Každý chovatel samozřejmě zkouší různá složení krmných směsí, než dosáhne ideálního poměru jednotlivých složek. Já jsem zprvu kupoval krmivo již namíchané pro agapornise, později jsem si krmivo začal míchat sám. V současné době jsem dospěl k tomuto poměru jednotlivých složek:30% proso žluté30% proso červené30% oves bezpluchý10% olejnatá semena (slunečnice a kardi v poměru 1:1)Naprostá většina výše zmíněných semen lze bez problémů nakličovat, což je výhodné především v období před hnízděním (ale samozřejmě i po celý rok), kdy bychom měli agapornisům toto naklíčené krmivo předkládat cca 3x týdně. Naklíčené zrniny obsahují velké procento vitamínů (především vitamín E) a jiných důležitých látek, které pozitivně působí na rozmnožovací proces. Klíčením se naprosto mění chemické složení semen, např. u slunečnice a jiných olejnatých semen dochází díky působení enzymů k přeměně tuků na lépe stravitelné sacharidy a jiné důležité látky. Ke klíčení se zvláště hodí slunečnice (žíhaná, bílá), pšenice či oves.

Obiloviny můžeme agapornisům podávat i nedozrálé, ve fázi tzv. „mléčné zralosti“. S tímto krmením však opatrně, ve velkém množství může způsobit střevní komplikace (katary). Velice důležité je se ujistit, zda nebyly rostliny ošetřeny chemickými přípravky!Tím už se postupně dostáváme ke zkrmování zeleného krmiva. Mezi něj patří celá řada volně rostoucích bylin, z nejznámějších např. listy smetánky lékařské (pampelišky), ptačinec žabinec či kopřiva žahavka (používá se mladá – naseká se nadrobno do míchanice). V jarním období je velmi oblíbený salát, se kterým to však také nesmíme přehánět (způsobuje průjmy!!!). Vynikající je podávat čerstvý špenát.

Zkrmovat se dají i natě kořenových zelenin, jako např. mrkve, ředkvičky ad.Nyní krátce k zelenině. Tu můžeme agapornisům podávat celoročně a ve velkém množství. Nabídněme jim např. meloun, papriku či okurky. Nejvíce však ze zeleniny asi využijeme mrkev, kterou mají ptáci velmi rádi a která obsahuje nezbytné vitamíny (především pak provitamin A, známý jako karoten). Strouhaná mrkev tvoří nedílnou součást vaječné míchanice v období odchovu mláďat!! Ze zeleniny můžeme předložit prakticky cokoliv, čímž si i vyzkoušíme, co vlastně našim agapornisům nejvíce chutná.Z vlastní zkušenosti vím, že agapornisům z ovoce nejvíce chutná jablko. To jim nakrájím na jakési stroužky, které poté „namáčknu“ přes pletivo do voliéry na několika místech. Takto ptáci berou jablko nejlépe. Samozřejmě je možné agapornisům nabízet širokou paletu různého ovoce, od jablek, hrušek, pomerančů, fíků, banánů až po různé bobule, např. hroznového vína, rybízu, brusinek či jeřabin. I zde je možná nabídka velmi rozmanitá.

Z rostlinné stravy by to v krátkosti bylo asi vše, je vidět, že zde je opravdu z čeho vybírat. Nyní se krátce zmíním o živočišné stravě, která by v omezeném množství měla doplňovat krmiva rostlinného původu.Mezi krmiva živočišného původu, která můžeme předkládat agapornisům již nepatří tolik druhů, jako u krmiv rostlinných. Ta živočišná jsou však pro ptáky také velmi důležitá a to především vysokým obsahem nenahraditelných bílkovin, které jsou potřebné ke zdárnému odchovu a růstu mláďat. Živočišná krmiva tedy předkládáme hlavně v tomto období.Asi nejdůležitějším živočišným produktem v chovu agapornisů je slepičí vejce, ze kterého se v období odchovů připravuje vaječná míchanice (měkký žír). Chovatelé mívají různé recepty na přípravu míchanice, nejzákladnějším receptem je natvrdo uvařené vejce (najemno nastrouhané), nastrouhaná mrkev a strouhanka (piškot,..). Vše se promíchá tak, aby strouhanka nasála přebytečnou vlhkost (šťávu z mrkve,..), ale aby směs byla pěkně vláčná. Do míchanice je dále možné přidat nasekané zelené byliny (mladé kopřivy), mravenčí kukly, sušené odtučněné mléko nebo vitamínový přípravek (Vitamix EX-A). Místo míchanice je v dnešní době možné použít suché vaječné směsi od různých firem, které jsou obohaceny různými obilnými šroty a vitamíny, jejich cena je však vyšší. Já používám směs od firmy Witte Molen, kterou vždy před použitím mírně navlhčím, promíchám a podávám (naprostá spokojenost).

Agapornisům je možné dále podávat i čerstvé mléko (odtučněné) a tvaroh, vždy v kombinaci např. s piškotem, či rohlíkem.V zimním období agapornisům předkládám i uzenou slaninu (nepříliš slanou).Ještě bych se rád zmínil o vitaminových a minerálních doplňcích, bez kterých se dnešní moderní chov ptactva těžko obejde. Vitamíny je dobré podávat průběžně po celý rok v malých dávkách jako doplnění stravy. V měsících, kdy dochází k většímu vyčerpání a námaze ptáků doporučuji dávky vitamínů a minerálu zvýšit. Jedná se především o období odchovů a zimní období. Před samotným hnízděním (cca 1 měsíc) je dobré přidávat agapornisům do vody vitamín E, který výrazně zlepšuje oplozenost a líhnivost vajec. Po celý rok pak přidávám do krmiva (buďto do suchého, měkkého nebo na ovoce) komplexní vitamínový přípravek v prášku Vitamix EX-A. Dále pak v období od jara do podzimu aplikuji do vody 1 – 2x týdně vitamin A+D3 kombinal (cca 6 kapek na 1 litr vody).Z minerálních přípravků je nezbytné zabezpečit přísun vápníku, který ptáci potřebují ve velkém množství (jak na tvorbu vaječné skořápky, tak k bezproblémovému vývoji a růstu mláďat). Ten zajistíme buď okusem omítky, nebo zavěšením uhličitanových bloků do voliéry (možností je samozřejmě více).Nezbytný je také písek (grit), který ptáci potřebují k dobrému trávení (pomáhá rozmělňovat potravu ve svalnatém žaludku).

METODY URČENÍ POHLAVÍ

Určování pohlaví agapornisů není jednoduché s výjimkou agapornisů šedohlavých, etiopských a oranžohlavých. Vzdálenost pánevních kůstek, velikost zobáku, šířka čela, větší úsilí samiček ke kousání (v porovnání se samečky), drobné rozdílnosti ve vybarvení, to vše bývá u mnoha jedinců bezvýznamné a nemohou být proto považovány za znaky spolehlivé. Mnozí chovatelé si vypomáhají tzv. “kyvadélkem”, ale ani to neposkytuje závazné výsledky.Málo platné, 100% pár poznáme v případě, že v hnízdě najdeme oplozená vejce. TEST DNA Existuje několik metod, jak podle testu DNA určit pohlaví jedince. Jednou z nich je test krve. Vzorek krve by měl odebírat pouze zvěrolékař, který se specializuje na ptactvo. Po odběru ho může buď sám prozkoumat nebo poslat do specializované laboratoře. Některé laboratoře určí pohlaví např. z per. Ty pak chovatel může odebrat sám bez přítomnosti veterináře a zaslat je do laboratoře. ENDOSKOPIE U jedinců, kteří jsou již pohlavně dospělí může specialista provést tzv. endoskopii. Při ní udělá malý řez v břišní stěně a endoskopem prohlédne uvnitř uložené pohlavní orgány. Vše probíhá v narkóze. V praxi se ale tato metoda u agapornisů v podstatě nepoužívá, protože částka za provedenou endoskopii je vysoká. Tato metoda se využívá hlavně u velkých papoušků, kde je jejich cena ovlivněna právě pohlavím. PÁNEVNÍ TEST Pro zkušené chovatele je nejjednodušším způsobem jak určit pohlaví agapornise právě pánevní test. Zkušený chovatel dokáže podle postavení pánevních kostí a vzdálenosti mezi nimi určit, zda se jedná o samičku nebo o samečka. Tuto metodu lze použít až u ptáků mezi 8-9 měsícem stáří. Nejedná se však o 100% metodu, poněvadž i zkušený chovatel se může splést. PROJEVY CHOVÁNÍ Při dosažení pohlavní zralosti si agapornisové vyvíjí určitý typ chování. Samečci mohou začít „jezdit“ po předmětech, nebo lidech. Také své oblíbence mohou začít krmit. Samičky zase stavějí hnízdo nebo ji poznáme jakmile snese vajíčko. Chováme-li agapornise ve skupině, tak se většinou během hnízdění rozpadají na jednotlivé páry, a potom jednotlivé páry od sebe lehko oddělíme.TVAR OCASNÍCH PER Je to další metoda, která však také není 100%, ale může nám mnohé napovědět. Ocasní pera u samičky by měla mít čtyřhranný tvar, kdežto u samečků by měl ocas vybíhat spíše do špičky.

Druhy

Agapornis canus (Gmelin, 1788) – agapornis šedohlavý

Agapornis fischeri Reichenow, 1887 – agapornis Fischerův

 Agapornis lilianae Shelley, 1894 – agapornis růžovohlavý

Agapornis nigrigenis W. L. Sclater, 1906 – agapornis hnědohlavý

Agapornis personatus Reichenow, 1887 – agapornis škraboškový

Agapornis pullarius (Linnaeus, 1758) – agapornis oranžovohlavý

Agapornis roseicollis (Vieillot, 1818) – agapornis růžovohrdlý

druh Agapornis swindernianus (Kuhl, 1820) – agapornis zelenohlavý

Agapornis taranta (Stanley, 1814) – agapornis etiopský